„Zde vám převyprávím kousek ze svého životního příběhu."
Miroslav Slavík
Psal se rok 1980 a my, tři kamarádi z jednoho paneláku, jsme se rozhodli koupit nějaké auto na společné vandry. Začali jsme shánět džíp, ale všechny nabídky byly nad naše finanční možnosti.
Při hledání nás náhoda zavedla do malé vesničky na Ašsku a tím vše začalo. Byl tam ON, KDF 82 a tak začala láska na celý život.
Majitel si koupil Trabanta a KDF, které vlastnil od války, již nepotřeboval. Vůz nesl stopy každodenního používání a lidské tvořivosti. Za zmínku stojí otvírací přední kufr. Na fotu jsou vidět panty a madlo.
To nám ale vůbec nevadilo, jelikož když viděl naše nadšení, tak nám ho dal zdarma. Auto se dovybavilo basou piv, kytarou a už jsme vyráželi.
S autem jsme začali objíždět celou republiku a délka vandru byla vždy závislá na pojízdnosti auta. Cestou jsme se vždy snažili různé závady odstraňovat, ale někdy to již nešlo.
Většinou to odnesla převodovka. Všichni jsme měli čerstvé řidičáky a kombinace s pivem byla pro ně vražedná. A často jsme jezdili také dost přetížení.
Tohoto odloženého kaďoura jsme objevili také při jednom vandru někde na severu čech. Odmontovali jsme si z něj blatníky a jeli dál. Doma jsme blatníky vyměnili. Viz další foto.
V roce 1983 jsem se rozhodnul koupit si vlasní KDF a ten vpravo je ON.
Vybíral jsem si asi z pěti nabídek z inzerátů ze Světa motorů. Tento byl v nejoriginálnějším stavu. Ale taky nejdražší – 15 000 kč.
Koupil jsem ho kousek od Mníšku pod Brdy a mám ho dodnes. V roce 2018 budeme mít výročí 35 let spolu. Nyní je v pískovém maskování, viz kategorie vozidla.
Pózování u nového přírůstku. Příjezdy z vandrů byly ale zase naprosto stejné viz další foto.
Následující rok se mě podařilo přesvědčit dalšího z naší trojice, aby si také koupil vlastní KDF.
Bylo to vyhodné , mohli jsme se na laně tahat navzájem a neotravovat rodiče o pučení žigulíka.
Kamarád ho koupil kousek od Sokolova za 12 500 kč. Střecha byla přivařena napevno.
Kromě výměny střechy v tomto stavu s ním jezdí dodnes.
Na vandrech už bylo samozřejmě veseleji.
Byla to krásná doba, co tenkrát šlo, dnes nemyslitelný.
Na tomto posledním fotu, moje maličkost uprostřed v podřepu.
