KDF 166 Schwimmwagen

Parametry:

Výkon: 25HP
Objem nádrže: 40l
Spotřeba: 9,5 l/100Km
Maximální rychlost: 80km/h
Rychlost na vodě: 10km/h
Celková hmotnost: 890 kg
Délka: 3825 mm
Šířka: 1480 mm
Výška: 1615 mm

Během druhé světové války používá německá armáda velmi úspěšný KdF 82 Kubelwagen. V terénu byl tento vůz velmi dobrý, byť měl poháněnou pouze zadní nápravu. Problém však nastal při překonávání vodního toku. Proto konstruktéři vyvíjeli automobil nový, který by si zachoval jednoduchost konstrukce a samozřejmě nenáročnost výroby, což nebyla, jak se později ukázalo, tak zcela pravda. KDF 166 vykazoval velmi dobré jízdní vlastnosti v terénu díky svému pohonu 4x4. Dnes je mezi sběrateli velmi vzácný a oblíbený. Celkem bylo vyrobeno do podzimu 1944 přesně 14 276 vozů Schwimmwagen.

Člun na kolech

Při konstrukci je použito oblé karoserie člunovitého tvaru, která tvořila nosný celek automobilu a zároveň umožňovala plavbu na vodě. Už v roce 1940 byly testovány prototypy, které byly označeny KdF 128. Trpěly řadou nedostatků, především nestabilitou. Proto se vůz celý překonstruoval, zmenšily se rozměry. Vznikl typ KdF 166. Je znám také pod jménem VW – Schwimmwagen.

Lodní šroub

Karoserie se vyráběla vodě odolná, aby mohla plavat. Kryt motoru vzadu byl široký a oblý, jeho víko je nad čarou ponoru. Za jízdy na silnici byl k němu umístěn nahoru zvednutý, koženým pásem zajištěný, lodní šroub. Měl tři lopatky. Po provoz na vodě se sklopil a jeho konec zapadl do vývodu z klikové hřídele motoru. Vlastní lodní šroub byl chráněn krytem, který zabezpečoval poškození šroubu v mělčí vodě a chránil osádku před zraněním.

Vybavení a ovládání

Střecha byla jednoduchá, plátěná, která byla většinou stažená. Její účinnost byla minimální. Na přístrojové desce se nacházel tachometr a několik nejnutnějších ovládacích spínačů. Vůz měl tři páky. Jednu řadící, druhou redukční a třetí se přepínal přední pohon. Zvláštní pedál ovládal centrální mazání podvozku. Systém řazení byl na schematu umístěn před zrakem řidiče přímo na přístrojové desce.

Pohon vodníka

Motor byl čtyřválcový boxer o obsahu 1131 ccm a výkonu 18,4 kW (25 koní) / 3300 ot./min. Vrtání bylo 75 mm, zdvih 64 mm. Kompresní poměr byl 5,8 : 1. Motor měl dvojdílnou klikovou skříň ze slitiny legované hořčíkem. Byla svisle rozdílná. Válce byly litinové, písty z litého legovaného hliníku. Motor měl čtyři ložiska na klice. Hlavy válců byly z lehké slitiny s duálními sacími kanály. Palivo dodávala mechanická pumpa do karburátoru zn. Solex.

Přední pohon pro vylodění

Vzduch k motoru přicházel přes mřížku umístěnou za zadními sedadly. Vstupní otvor byl tedy umístěn nahoře a to zajišťovalo přívod vzduchu k motoru i během plavby bez rizika nasátí vody. Na motor navazovala manuální čtyřstupňová převodovka se zpětným chodem. Nebyla synchronizovaná. Automobil měl trvalý pohon zadní nápravy se samosvorným diferenciálem. Pomocí kardanu byl přenos síly motoru veden i k přední nápravě. Pohon se dal pojit i odpojit.

Další detaily

Přední náprava byla odpružena torzními pružinami a doplněna teleskopickými tlumiči. Zadní náprava byla kyvadlová s dvojitou torzní pružinou a pákovými tlumiči. Na zadní nápravě byly v poloosách redukční převody, které zvyšovaly světlou výšku vozidla. Ocelové ráfky měly rozměr 4J x 16, obouvaly se pneu rozměru 5,25 x 16, případně širší balonové pneu pro měkký písčitý povrch. Brzdy vozidla byly mechanické, lankové.