Volkswagen 183 Iltis

Vznik tohoto automobilu podnítila, stejně jako u svého předchůdce VW 181, perspektiva dodávek pro armádu. Když po fúzi firem Volkswagen s DKW v roce 1968 skončila výroba vozidla DKW Munga, armáda západního německa neměla žádnou náhradu. Na scénu tak přišel automobil VW 181, který ovšem neměl pohon 4 kol a jeho schopnosti v terénu byly velmi nedostačující. V roce 1976 tak přišla armádní zakázka na vůz schopný uvézt 500 kg nákladu a posádku 4 lidí na silnici i v náročných podmínkách terénu.

Vývoj auta

A tak se začal ve spolupráci se závodem Audi v Ingolstadtu vyvíjet nový automobil, jehož archetyp byla právě DKW Munga. Vznikl nový Volkswagen 183 zvaný Iltis, což v německém jazyce znamená Tchoř. Po roce vývoje armáda návrh schválila a objednala celkem 8 800 kusů. Druhý v soutěži byl Mercedes třídy G, který však byl komplikovanější a dražší.

Tržní neúspěch

Francouzi do obou zmíněných dali své vlastní motory a vznikly tak Citroën C44 a Peugeot P4. Francouzká armáda dala nakonec přednost přestavěnému Mercedesu G před Iltisem. Civilní verze Iltisu se objevila na ženevském autosalonu v roce 1979 a její výroba začala záhy poté. Skončila ovšem ani ne na tisíci kusech. Design vozu zákazníky nezaujal a ani s komfortem to nebylo nějak slavné. Byl také velmi drahý, za cenu jednoho Iltisu jste si mohli pořídit tři Golfy nebo osmiválcový RangeRover.

Vítěz Rallye Dakar

Volkswagen ve snaze podpořit prodeje vyslal čtyři vozy na Rallye Paříž-Dakar. A dostavil se obrovský úspěch. Vozy Iltis obsadily první, druhou, čtvrtou a devátou příčku. Navíc to byly nejméně modifikované stroje na startovní čáře. Když uvážíme, že oproti sériovému provedení se lišili jen vačkou a větší karburátorem, uvědomíme si, jak je Iltis ve skutečnosti odolný.

Kanadská varianta

Poslední z 9 547 kusů sjel z výrobní linky Audi v roce 1982. Z toho bylo 8 800 kusů pro armádu a pouze 747 si našlo majitele v soukromé sféře. Nebyl to však konec tohoto schopného stroje. V roce 1983 odkoupila licenci a prostředky pro výrobu kanadská vláda a zadala výrobu firmě Bombardier s továrnou ve Valcourtu v Québecu. Až na detaily jako např. loga byly kusy vyrobené Bombardierem stejné jako Volkswageny Iltis.

Belgická objednávka

Kanadská vláda brzy převzala 2 500 Bombardierů 183 a další dva a půl tisíce kusů si objednala Belgie. Pro úsporu nákladů však z Kanady po moři připluly pouze karoserie, motory se nakoupily v Německu a vozy byly smontovány v belgické továrně Volkswagenu. Bombardier nevyráběl pro soukromý sektor, ale kanadská armáda posléze některé vozy prodala, takže se do rukou civilistů dostaly.

Pokus o vzkříšení

V roce 1985 se znovu rozjela výroba Iltisů v Ingolstadtu, opět s logem VW. Zájem se ale ani tentokrát nedostavil. V roce 1987 dostal Iltis poslední modifikaci - pod kapotu se nastěhoval čtyřválcový turbodiesel o objemu 1,6 litru a výkonu 70 koní. Výroba skončila v prosinci 1988, za tři roky vzniklo 1 254 kousků; celkem tedy bylo vyrobeno okolo 16 tisíc vozidel. Nejistotu do tohoto čísla vnáší Bombardier, jehož přesná produkce není známa. Od konce 80. let začal Iltis v německé armádě postupně ustupovat Mercedesu G. Do boje se podíval ještě v 90. letech na území bývalé Jugoslávie, Kanada a Belgie používaly pár kusů ještě začátkem 21. století. Dnes je Iltis vyhledávaným sběratelským kouskem.